(c) - autorské práva Box Network s.r.o., prevádzkovateľ www.cassovia.sk . Všetky práva vyhradené. Opätovné vydanie alebo rozširovanie obsahu tejto obrazovky bez predchádzajúceho písomného súhlasu Box Network s.r.o. je výslovne zakázané. Viac informácií: info@cassovia.sk tel. 0905 942 606
Novým šéfdirigentom ŠfK bude Robert Jindra
@ Kultúra -> Koncerty     Apr 08 2021 - 06:51 GMT

Štátna filharmónia Košice (ŠfK) ohlasuje zmenu na poste šéfdirigenta od nasledujúcej 53. koncertnej sezóny 2021/2022. Zbyněk Müller po 13 rokoch podá pomyselnú štafetovú šéfdirigentskú paličku svojmu nástupcovi, kolegovi z Českej republiky, Robertovi Jindrovi. Výmena sa zrealizuje v septembri 2021 v duchu kontinuity a nadväznosti na predošlé sezóny.


 


Pôsobenie na poste šéfdirigenta 13 sezón je v celosvetovom merítku výnimočné a odzrkadľuje to kvalitu spolupráce s orchestrom. O zmene šéfdirigenta sa na pôde ŠfK začalo prirodzene diskutovať v roku 2019, následne sa umelecká rada zhodla na novom mene. Viac približuje riaditeľka ŠfK Lucia Potokárová: „Zbyněk Müller vedie orchester od začiatku svojho pôsobenia v roku 2008 vysoko profesionálne. Vždy využíva skúšky orchestra na maximum a vytrvalo sa snaží o čo najprecíznejšiu interpretáciu. Jeho systematická, dlhodobá práca sa počas uplynulých 13 sezón odzrkadlila na zvyšovaní umeleckej úrovne, ako aj na stabilite a vyrovnaných výkonoch orchestra na domácich aj zahraničných pódiách.” #CONT#


 


Sústredenosť, precíznosť, premyslená koncepcia, inteligencia, istota, razancia, ale aj úprimné emócie – to všetko sú atribúty umeleckého rukopisu dirigentskej osobnosti Zbyňka Müllera. Vzájomná spolupráca so ŠfK bude pokračovať, nakoľko sa od 53. sezóny stáva Müller hlavným hosťujúcim dirigentom ŠfK. A čo si odnáša z dlhoročnej spolupráce so ŠfK samotný Zbyněk Müller? „Vedle spousty cenných dirigentských zkušeností a pocitu, že jsem dozrál, dojem určité naplněnosti toho poslání. Že to celé mělo smysl. Přece jen – třináct let je docela kus života a je pro mne velmi uspokojující, že zrovna s tímto kusem stráveným v pozici šéfdirigenta v Košicích mohu být navýsost spokojený.”


 


V duchu kontinuity


 


Pre budúceho šéfdirigenta ŠfK Roberta Jindru nie sú Košice krokom do neznáma. Naopak, má k mestu, ako aj k orchestru ŠfK, vrúcny vzťah: „Musím říci, že z mé strany jsem ihned pocítil úžasnou energii a souznění se zdejším orchestrem. Takzvaně přeskočila jiskra. Velmi rád a s velkým nadšením jsem přijal nabídky ke společným projektům. Když mne paní ředitelka oslovila s nabídkou o užší spolupráci, byl jsem na jednu stranu překvapen, ale zároveň nesmírně potěšen. Během našich společných projektů byla pokaždé přátelská, kreativní a tvůrčí atmosféra. Víte, když mezi hráči a dirigentem vznikne opravdu dobrý vztah, vzájemný respekt a symbióza, je to podle mého základ úspěšné a oboustranně prospěšné spolupráce. A já to tak u košické filharmonie cítím.” 


 


Robert Jindra je dirigentom, ktorý môže svojimi kvalitami bezpochyby nadviazať na skvelú prácu Zbyňka Müllera. V ŠfK veria, že umeleckú úroveň telesa dokáže udržať a naďalej rozvíjať kvality a konkurencieschopnosť orchestra v medzinárodnom meradle. Jeho bohaté skúsenosti, manažérske schopnosti, či spolupráca s mnohými významnými umelcami a inštitúciami dokáže iste zúročiť v pozícii šéfdirigenta ŠfK. Nezanedbateľná je aj Jindrova mimoriadna dramaturgická rozhľadenosť a nekonvenčné nápady. Tie budú cenným vkladom do programu nasledovných sezón Štátnej filharmónie Košice.


 


Zbyněk Müller sa s postom šéfdirigenta ŠfK rozlúči koncertom 24. júna 2021, na ktorom so „svojím" orchestrom uvedie cyklus symfonických básní „Má vlast" Bedřicha Smetanu. Inauguračný koncert Roberta Jindru je plánovaný na 7. októbra 2021 pri otvorení 53. koncertnej sezóny Štátnej filharmónie Košice.


 


 


Kontakt pre médiá:


Lucia Radzová, PR manažérka ŠfK


 


 ooo


 


Rozhovor s Robertom Jindrom


 


Ako dobre poznáte orchester Štátnej filharmónie Košice? 


Díky tomu, že jsem měl možnost s košickou filharmonií již vícekrát spolupracovat, troufám si říci, že jsme se vzájemně, jak po umělecké, tak i lidské stránce, poznali dobře. Dokonce mám v orchestru již několik přátel.


 


Čím vás oslovila Štátna filharmónia Košice, že ste prijali ponuku na post šéfdirigenta? 


Víte, byla to taková „láska na první pohled“. Poprvé jsem do Košic měl možnost přijet při nastudování Janáčkovy Její pastorkyně v Košické opeře. Krásné město a jeho atmosféra na mne velmi zapůsobili. Poznal jsem zde mnoho skvělých kolegů a lidí, zkrátka cítil jsem se tady od samého začátku skvěle po všech stránkách. Pak přišla nabídka od nynější paní ředitelky Potokárové ke spolupráci při zahajovacím koncertě sezóny. Byl jsem nesmírně potěšen, že šlo o symfonický koncert, protože jsem byl (bohužel) „zaveden“ jako výhradně operní dirigent. Musím říci, že z mé strany jsem ihned pocítil úžasnou energii a souznění se zdejším orchestrem. Takzvaně přeskočila jiskra. Velmi rád a s velkým nadšením jsem přijal i další nabídky ke společným projektům. Když mne paní ředitelka oslovila s nabídkou o užší spolupráci, byl jsem na jednu stranu překvapen, ale zároveň nesmírně potěšen. Během našich společných projektů byla pokaždé přátelská, kreativní a tvůrčí atmosféra. Víte, když mezi hráči a dirigentem vznikne opravdu dobrý vztah, vzájemný respekt a symbióza, je to podle mého základ úspěšné a oboustranně prospěšné spolupráce. A já to tak u košické filharmonie cítím.


 


Aká je vaša vízia spolupráce? 


Především adekvátně navázat na 12ti letou, a podle mého názoru velkou éru, kdy v čele orchestru stál můj vážený kolega Zbyněk Müller. Udělal zde skutečně obrovský kus poctivé práce a beze sporu posunul kvalitu orchestru vysoko. Chtěl bych tedy na jeho výsledky dobře navázat a rozvíjet je. A v ideálním případě bych rád tuto pomyslnou laťku posunout ještě o kousek výš. 


 


Plánujete sa podieľať aj na dramaturgii koncertnej sezóny? 


To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem nabídku přijal. Paní ředitelka Potokárová je skvělá manažérka, upřímný člověk, ví, co chce, ale umí také naslouchat. Už při předchozích projektech se mnou velmi pečlivě probírala dramaturgii koncertu. Někdy mě musela (a bude muset ) trochu krotit. Já totiž velmi rád vyhledávám a objevuji rarity, málo uváděná díla, a mým přáním je ukázat, že oblast klasické hudby je nekonečný oceán, který skrývá stále mnoho nepoznaných pokladů. I v tomto duchu společně s paní ředitelkou komunikujeme a velmi mě těší, že společně budujeme směr, jakým by se měla ubírat naše cesta. Naším cílem je, aby celková dramaturgie koncertních sezón byla vyvážená, aby zahrnovala jak atraktivní tituly, zajímavé osobnosti i již zmíněná méně známá díla napříč všemi hudebními styly. Aktuálne sa intenzívne venujete opere. Môžeme očakávať, že sa jej budete venovať aj v Košiciach? 


Jeden z hlavních podnětů přijít k symfonického orchestru bylo odklonit se od „nálepky“ operní dirigent. Tudíž bych se zde rád věnoval převážně symfonické tvorbě. Nicméně díky tomu, že jsem před dirigováním vystudoval i operní zpěv, a mé velké lásce k vokální tvorbě, bude můj příklon k vokálně symfonickým opusům asi zřejmý. S paní ředitelkou jsme diskutovali i o koncertním uvedení opery, která vybočuje z běžné dramaturgie zdejšího divadla. 


 


Na druhej strane, máte niektorú symfonickú skladbu ako svoj sen, ktorý by ste si chceli naplniť so ŠfK? 


To je otázka, na kterou byste musela najít několikastránkový formát. Jak již bylo výše zmíněno, těžiště mé dosavadní umělecké činnosti spočívalo převážně v dirigování opery. Zaplať pánbůh se ale tento můj „operní cejch“ daří umazávat a čím dál více mne oslovují ke spolupráci i symfonické orchestry. Velice rád, a nyní již pravidelněji spolupracuji například s Ostravskou filharmonií či Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Chci tím říci, že jestli v operní oblasti mám opravdu nemalý repertoár za sebou a svůj velký splněný sen také (tím je Smetanova Libuše ve „zlaté kapličce“ v Národní divadle v Praze) tak v symfonickém repertoáru mám velmi co dohánět. Cítím to tak trochu jako svůj handicap. Pokud bych měl přeci jen i v této oblasti říci nějaké své sny pak by určitě padla jména jako A. Bruckner, H. Rott, F. Schmidt, C. Debussy, W. Williams, J. B. Foerster... já vám to říkal, nebere to konce.


 


Čo by ste chceli v Štátnej filharmónii Košice zlepšiť, resp. na čo prvé sa zameriate? 


Víte, já jsem vlastně člověk, který je věčně nespokojený. I po tom nejúspěšnějším koncertě nebo představení sedím a ihned přemýšlím, co vše nebylo úplně optimální, co je nutné zlepšit. Nejhorší podle mého je, když by člověk byl sám se sebou spokojený. Umění je sice věc nezměřitelná, je to kreativní činnost, jejíž vyvrcholení však nemá v interpretační rovině žádného objektivního soudce. Mým cílem je se zaměřit na možné technické nedostatky, které už jasně identifikovatelné jsou. Chtěl bych co nejvíce rozšířit dramaturgii o rozličné hudební styly, aby hráči měli možnost se na nich technicky i interpretačně rozvíjet a pochopitelně přizvat dirigenty, kteří orchestru budou i v tomto směru přínosem. Nechci však působit jako mnozí nově nastupující šéfové („vlk taky sliboval“). Jeden můj velmi dobrý známý muzikant z orchestru Národního divadla říkává „kecy nemaj cenu, ukázaná platí“. Takže se pojďme pustit do práce.


 


Na čo sa v Košiciach najviac tešíte?


Na čas strávený při společném muzicírování, na radost v očích z úspěšného provedení nejen hudebníků a celého týmu, který je také svým přístupem a zaujetím, byť publikem neviděn, také hnacím motorem této instituce, ale především na pohled do plného sálu našich diváků! To bych přál nám všem!


 


 


 


Rozhovor so Zbyňkom Müllerom


 


Stráviť 13 sezón v jednom orchestri na pozícii šéfdirigenta je netradičné a obdivuhodné. Čo vás udržalo v Štátnej filharmónii Košice tak dlho?


Tak asi nejjednodušší by bylo říct, že se mi tam líbilo. Ale pojďme být trochu konkrétní. Již krátce po svém příchodu v roce 2008 jsem zjistil, že orchestru vyhovuje můj způsob práce a komunikace a naše spolupráce se záhy ukázala jako plodná. Proto jsem vůbec neváhal, když mi tehdejší ředitel pan Július Klein nabídl po třech letech prodloužení o dalších pět. Tato doba byla podobná, ve znamení hmatatelného růstu orchestru, provázeného i generační výměnou na některých důležitých pozicích. Též jsem se snažil pravidelně zařazovat programy vedoucí více k práci s jednotlivými skupinami (např. smyčce x dřeva), protože jsem cítil, že potřebujeme ujít ještě velký kus cesty směrem k ansámblové hře a vůbec vyšší kultuře hraní. Další prodlužování mého mandátu přineslo ještě větší stabilizování našich vztahů. Všichni již věděli, co asi hned v pondělí budu chtít a práce nám již při první zkoušce i vzhledem k dobré připravenosti, kterou jsem vyžadoval, začala jít daleko rychleji a s lepším výsledkem. Přišly nelehké roky způsobené finanční krizí a já jsem zjistil, že orchestr ŠfK má i lidsky báječnou vlastnost ve smyslu sounáležitosti s vedením a ani v této složité době jsme nepřestali stejně efektivně a snaživě pracovat. Je potřeba ale také podotknout, že výsledky naší práce prezentované hlavně na koncertech v Dome umenia byly (a jsou) velmi umocněny naprosto nádherným, inspirativním a akusticky blahodárným prostředím tohoto sálu. Tak se pro mě mnohé z koncertů staly opravdovými zážitky, které ve mně znovu a znovu podněcovaly touhu se do Košic vracet, přestože mi bylo jasné, že bude potřeba jednou skončit. Proto jsme k mému již tak dlouhému funkčnímu období ještě dále přidávali, až se z toho vyklubalo neuvěřitelných třináct let. Je úžasné, že ani po této době, která mimochodem představuje více než 150 společných koncertů, jsme si nezačali lézt na nervy a mám stále pocit, že se s orchestrem navzájem rádi vidíme.


 


 


Ak by ste mali charakterizovať špecifikum košických filharmonikov, čo by to bolo? 


V prvé řadě je to jedna naprosto nádherná vlastnost – ti lidé mají očividnou a nakažlivou radost z toho, že hrají, dokonce i že zkoušíme. Je to takové – někdy až odzbrojující a atmosféra hlavně při koncertech (a zvlášť tehdy, když máme na pultech nějaký repertoár, který orchestru sedí) je zkrátka fantastická.  A pokud bych měl zmínit nějaké specifikum interpretační, pak bych asi v prvé řadě zmínil velký cit pro slovanský repertoár, zvláště snad ruský. Jakmile přijde nějaký Rimskij-Korsakov, Musorgskij či Borodin (a samozřejmě Čajkovskij, ale toho rádi všude), činí mi to většinou obzvláštní radost.Také se musím přiznat, že se někdy cítím být až poněkud rozmazlený, protože zvláště v některých skupinách mě tak dobře a ochotně jako dirigenta „čtou“, že mi stačí jen nepatrně naznačit, nebo se i jen podívat, a už mám, co jsem si přál. Nemusím asi vysvětlovat, jak moc je toto pro dirigenta příjemný pocit.


 


Čo si odnášate z mnohých rokov spolupráce so ŠfK?


Vedle spousty cenných dirigentských zkušeností a pocitu, že jsem dozrál (přestože, jak známo, dirigent zraje pomalu až do smrti), dojem určité naplněnosti toho poslání. Že to celé mělo smysl. Přece jen – třináct let je docela kus života a je pro mne velmi uspokojující, že zrovna s tímto kusem stráveným v pozici šéfdirigenta v Košicích mohu být navýsost spokojený.


 


Na ktoré koncerty si najradšej spomínate?


Vzpomínky, které i po dlouhé době nezačínají blednout, zahrnují třeba dávné provedení Verdiho Requiem, dále Requiem a Stabat Mater Dvořákovo a jiných vokálně instrumentálních děl a také částí oper. Krásný nezapomenutelný zážitek mi přinesl koncert s Gidonem Kremerem. Z posledních let bych snad mohl jmenovat úspěšné hostování na BHS, kam jsem se se „svým“ orchestrem dostal až po mnoha letech, v jubilejní 50. sezóně. Určitě musím vzpomenout ještě šťastné, snad i památné provedení Beethovenovy Missy Solemnis v Košicích. Poslední takový intenzivní zážitek, pokud si vzpomínám, mi přineslo naše vystoupení v berlínském Konzerthausu. Ale radosti z koncertů bylo opravdu hodně.


 


Pandémia hlboko poznačila vaše ostatné sezóny vo funkcii šéfdirigenta ŠfK (51. a 52. koncertnú sezónu). Mnoho produkcií sa neuskutočnilo. Ak by ste mali možnosť, ktoré projekty by ste ešte rád realizovali?


Je pravda, že kdybychom ještě před dvěma lety tušili, jaký fatální dopad bude mít covidová pandemie na dvě zmíněné sezóny, asi by tato nebyla moje poslední. Jistě nemá smysl vyjmenovávat všechno, na co jsem se těšil, ale snad zmíním alespoň Hindemithova Malíře Mathise, Berliozovu Fantastickou symfonii, Beethovenovu Devátou a Stravinského Ptáka Ohniváka. Pokud by se něco z toho ještě podařilo realizovat, velmi by mě to potěšilo.


 


V každom prípade, od septembra 2021 sa stanete hlavným hosťujúcim dirigentom ŠfK, možno sa niečo z vašich plánov bude realizovať v budúcnosti vďaka tomu. Uvažujete už nad tým?


Uvažujeme, ale zatím jsou plány poněkud v hrubých obrysech, protože koncertů přesunutých do budoucna bude obecně dost, ale sezóna se jaksi nafouknout nedá.


 


Ohliadnuc sa za ostatnými rokmi, isto vidíte v orchestri značný progres. Chceli by ste, aby sa v ňom niečo konkrétne zachovalo aj do budúcnosti?


Chtěl bych, aby se v něm zachovalo všechno! A pokud možno ještě třeba i něco přidalo… To je takový, myslím, můj typický postoj. Já jsem vždy kromě spokojenosti s dílčím pokrokem, který jsme zrovna v nějakém tom týdnu dokázali, vnímal i naše rezervy. Všichni to o mně vědí – že jsem třeba v určité chvíli spokojen, ale málokdy (ale neříkám, že nikdy!) mi to zcela stačí. Ale tato moje – a dovedu si představit, že z dlouhodobého hlediska asi protivná – vlastnost orchestru ještě nezačala vadit, nebo alespoň ne příliš. To je obdivuhodné a skvělé pozitivum, které bych si moc přál v Košicích pocítit i v budoucnosti, přestože v pozici dirigenta hostujícího si budu moct dovolit být podstatně spokojenější, na což se moc těším!


 


V duchu kontinuity, kde by ste chceli vidieť orchester ŠfK o pár rokov a čo by ste poradili svojmu nástupcovi?


Tuším, že orchestr má teď před sebou ne úplně lehké období. Ten dlouhý covidový půst, i s přihlédnutím k některým nesporným přínosům v podobě komorních koncertů a vůbec zkušenosti s natáčeními do online prostoru, se nemůže negativně neprojevit na kondici orchestru jako celku. Všechny skupiny nemohly být stejně vytížené, nemohli jsme pracovat obvyklým způsobem. Zastavily se konkurzy a tím i možnost kontinuálně řešit, co je pořád třeba. Proto bych přál svému nástupci Robertu Jindrovi, aby společně s vedením dokázal nějakým citlivým, ale zároveň z uměleckého hlediska dostatečně nekompromisním způsobem všechny tyto věci opět nastartovat, aby za těch pár let orchestr ještě dále vyrostl. Rád budu ten vývoj z pozice hostujícího dirigenta sledovat, ale rozhodně bych nechtěl nikomu nic radit, protože je žádoucí, aby každý pohlížel svojí optikou a měřil vlastním metrem. Naštěstí jsou teď ve vedení filharmonie opravdu skvělí a kreativní lidé (zejména paní ředitelka Lucia Potokárová mě v tomto smyslu nepřestává udivovat), takže vše půjde jistě dobrým směrem. Dokonce si myslím, že tento tým bude jistě hledat i cesty, jakým způsobem ovlivnit akustiku sálu Domu umenia, aby se v něm nejen krásně hrálo, ale také efektivněji zkoušelo, protože současný stav je takový, že dělá výkony obecně daleko lepšími, než jaké skutečně jsou. Je to příjemné, ale na jiném „bojišti“ pak někdy bývá těžko.


 


Okrem angažmán v ŠfK pôsobíte v Národnom divadle v Prahe a učíte na HAMU. Prezradíte, či sa budú vaše kroky uberať aj novým smerom?


Jistě se budu více rozhlížet, kvůli závazkům v Národním divadle i častým cestám do Košic jsem musel ledacos odmítnout. Těžko nyní tušit, jak postcovidová doba změní koncertní provoz obecně, ale trochu se obávám, že k lepšímu to nebude. Na druhou stranu, tak jak neočekávaná změna plánů způsobila, že je na světě skvělé CD s Cikkerem, může se stát i něco podobného někde jinde, kde to člověk nečeká. Na jakékoli prozrazování je teď každopádně ještě příliš brzy.


 


CV Zbyňka Müllera: https://www.sfk.sk/sk/dirigenti-a-orchester


 


Pripravila Lucia Radzová


 


Zdroj: RO SSN


(c) Cassovia.Sk / https://www.cassovia.sk/